
Předmluva
Tato kniha je věnována fenoménu sériových vrahů, kteří zabíjejí v sériích, bez zřejmého motivu, nejčastěji poháněni sexuálními pudy, a kteří své zločiny páchají během několika měsíců, někdy i let. Psychopati? Psychotici? Moderní definice sériových vrahů nezahrnuje teroristy, některé hlavy států, ani najaté zabijáky, které žene fanatismus, politika nebo peníze.
Ze 160 sériových vrahů, odhalených během posledních dvaceti let, jich bylo 120 v USA. Aby bylo možné bojovat proti této epidemii, vytvořila americká odpovědná místa v rámci FBI program, který je naprosto unikátní na celém světě. Tyto vraždy, kdy se oběť se svým vrahem nezná, mají jen málo naděje, že budou vyřešeny tradičním vyšetřováním. FBI proto muselo vytvořit nové metody, které spojují psychologii a informatiku, intuici a vědu. Aby bylo možné lépe identifikovat nějakého sériového vraha, je nutné pochopit jeho vnitřní motivace, jeho představivost, která se proměňuje v jistý rituál během vraždy nebo těsně po ní. Od roku 1979 FBI systematicky vyšetřovala uvězněné sériové vrahy, aby mohla připravit jejich psychologické portréty a založit počítačový program VICAP, jenž obsahuje rejstřík nevyjasněných vražd. Tento výzkum, vedený za pomoci psychiatrů, nám nejlépe umožňuje poznat fenomén, který změnil obraz obyčejného zločinu a přispěl k rozvoji kriminalistiky. Díky dlouhému pobytu v USA jsem měl přístup k výsledkům tohoto výzkumu. Navštívil jsem oddělení kriminální analýzy FBI v Quanticu ve Virginii
(Behavorial Science Unit & Crime Investigative Analysis). Setkal jsem se s největšími americkými psychiatry, specializovanými v této doméně, stejně tak jako s několika sériovými vrahy v jejich celách ve vězeních nejvyšší ostrahy na Floridě a v Kalifornii. Když jsem prozkoumal nejdůležitější současné psychologické, sociologické, policejní a právnické výzkumy, rozhodl jsem se tuto knihu věnovat spíše moderním sériovým vrahům, než abych se zajímal o historické zabijáky, jakými byli například hraběnka Báthoryová, Jack Rozparovač, Joseph Vacher nebo Pierre a Marie Martinovi z "Červené krčmy", Jejich příběhy jsou pojednány v bibliografickém slovníku vrahů od roku 1888, což byl rok zločinů Jacka Rozparovače, průkopníka podobných vražd.
Znamená to tedy, že mimo USA tihle sérioví vrazi neexistují? Samozřejmě, že ne. Německo mělo svého "Hannoverského řezníka" Fritze Haarmanna, "Dussel-dorfského upíra" Petera Kurtena, Bruno Ludkeho nebo Fritze Honku; Itálie měla "Zrůdu z Florencie", Roberta Succa nebo Maria Furlana. Ve Francii to byli markýza de Brinvilliers, Joseph Vacher, Helene Jegadová, Jeanne Weberová "Ježibaba ze Zlaté kapky", Henri Landru, Marcel Petiot a později Thierry Paulin a Jean-Thierry Mathurin, Marcel Barbeault "Zabiják z Oise", "Zabiják Růžového minitelu" nebo Francis Heaulm. Po osvobození zemí východní Evropy jsme se dověděli o existenci Luciana Staniaka, Nikolaje Džumaglijeva, řečeného "Ocelové zuby", "Tatarského kanibala" Alexeje Soukletina nebo Gennadije Mikaševiče.
Poznamenejme také, že někteří francouzští vědci se věnují tomuto novému typu zločinu: například dr. Michel Benezech z univerzity v Bordeaux. Nicméně hlavní část těchto výzkumů je vedena v USA, kde se nachází většina sériových vrahů. Tato kniha odráží tuto skutečnost.
Ahoj,nemohla bys mi tu knihu poslat na mail? Dík